neděle 7. srpna 2011

Pozol, tygl!

V širším kontextu svého blogu i v užším kontextu s událostmi u článku Šílený Nor bych rád vysvětlil detailněji, co konkrétně jsem myslel větou "...propaguje ideologii, která je v řadě aspektů zrovna tak nebezpečná a zpátečnická - totiž křesťanství."

Začnu trochu ze široka vysvětlením konceptu nebezpečného zvířete. Následují tři skupiny nebezpečných zvířat:
  1. tygr, medvěd, vlk, kobra, žralok, štír
  2. pes, pavouk
  3. jelen, chobotnice, medůza, mravenec, stonožka

Zcela záměrně používám ne příliš systematicky i obecná jména větších skupin zvířat, a nikoliv jen jména konkrétních druhů. Zatímco u první skupiny takřka bez ohledu na druh bude každý při setkání s příslušným zvířetem automaticky předpokládat, že je zvíře nebezpečné, při setkání se členy druhé skupiny už si každý více nebo méně uvědomuje, že ne každé zvíře splňující definici je i nebezpečné. U třetí skupiny už málokdo ví, že vůbec nějací členové této skupiny nebezpeční jsou - např. že existuje smrtelně jedovatý druh chobotničky, medůzy i stonožky a některé druhy mravenců jsou schopné v hejnu zabít a zkonzumovat i slona, či svým kousnutím vyvolat život ohrožující alergickou reakci.

A to je to, co mají všechna tato zvířata společné - mohou vážně člověka ohrozit na zdraví a na životě, byť různou měrou a/nebo způsobem, a za různých okolností, čili s různou měrou statistického překryvu.

Vlka jsem dal do jiné kolonky než psa, protože tak jsou tato zvířata vnímána (Ač striktně vzato se jedná o jeden živočišný druh - domácí pes je výsledkem dlouhého šlechtění, jež začalo před desíti tisíci lety vlkem, a obě skupiny zvířat jsou dosud schopné vyprodukovat fertilní potomstvo mezi sebou. Současně genetická variace psů je převážně podmnožinou genetické variace vlků - s výjimkou mutací, jež se objevily pouze v psí linii po domestifikaci).

Obecně asi každý připustí, že mezi vlky a psy existuje určitý překryv v nebezpečnosti, ale - a i proto jsem je uvedl v různých skupinách - obecně lidé budou považovat průměrného vlka za nebezpečnějšího než průměrného psa. A tvrzení "pes je v řadě ohledů zrovna tak nebezpečný jako vlk" asi málokdo bude vehementně zpochybňovat. Začněme tedy detailnější vysvětlování mého stanoviska s těmito dvěma zvířaty.

Zkusím to za použití diagramů. Přeci jen není nad obrázek - jeden vydá za tisíc slov. Předem však říkám, že se jedná o hypotetické diagramy vysvětlující princip, nikoliv o přesné ploty pozorovatelných skutečností. Sice by šlo příslušné vlastnosti i ověřitelně kvantifikovat, ale vyžadovalo by to zpracování dat a experimenty dalece převyšující moje možnosti, a na principu vysvětlovaného by to nezměnilo ani ň, čili by to bylo zbytečné.

Vezměme nebezpečnost jako hypotetickou veličinu X s rozsahem od 0 (hlemýžď) do 100 (vetřelec) kde s velikostí veličiny úměrně stoupá pravděpodobnost napadení člověka a míra následků. Průměrnému vlku přiřaďme nebezpečnost 45 - nebezpečnost rozhodně nenulová, ale je dlouhá řada nepochybně více nebezpečných (silnějších) zvířat. Průměrnému psu přiřaďme nebezpečnost 35 - rovněž nenulová, ale rovněž ne z nejvyšších. Jako u každé nebinární vlastnosti v populaci v přírodě i u nebezpečnosti lze předpokládat tzv. normální rozdělení - tzn. v populaci se vyskytují zvířata nad i pod průměrem a jejich procentuální zastoupení se oběma směry snižuje podle tvaru Gaussovy křivky. Náš hypotetický diagram by tedy měl vypadat nějak takto.
Plocha křivky je v obou případech 100%, jednotlivé body křivky označují procento populace, jež má příslušnou nebezpečnost. Vrchol křivek je na průměru. Z obrázku je jasně vidět, že vlci jsou v průměru nebezpečnější než psi a mají křivku distribuce pro tyto vlastnosti mnohem užší - v podstatě neexistuje vlk s nebezpečností pod 22, ale ani s nebezpečností nad 68. Naopak u psů je určité procento populace s nebezpečností blížící se nule, 2,4% psů v tomto hypotetickém diagramu je stejně nebezpečných, jako průměrný vlk a mezi oběma množinami je výrazný překryv - ca 89*% psů je stejně nebezpečných jako 99,9% vlků. A v neposlední řadě - určitá promile psů je dokonce nebezpečnější, než i ten nejnebezpečnější vlk.

Pouhým šlechtěním byla distribuce vlastnosti rozprostřena do mnohem širšího spektra, než byla v původní populaci vlků. Přičemž nebezpečnost mezi psy variuje na dvou úrovních - na úrovni plemen šlechtěných za určitými účely, i na úrovni jedinců v rámci těchto plemen. Například takto.
V množině psů jsou nyní vyznačeny tři podmnožiny - čivava, vořech, vlkodav. Vořech zcela záměrně představuje typického psa (domestifikace vlků prošla právě stádiem "vořecha" než se začala šlechtit další plemena, zpětně mnohdy připomínající opět vlka) a má přibližně stejnou šíři distribuce nebezpečnosti, jako vlk - pouze posunutou o kousek níže. Čivava zase představuje podmnožinu psů s nebezpečností blížící se na jednom konci nule a na druhém nepřesahující 20 - sebeagresivnější čivava nepředstavuje pro dospělého člověka větší nebezpečí, než natržené lýtko. Vlkodav pak představuje psy nebezpečností částečně převyšující i nebezpečnost vlků a nikdy neklesající pod 50 - i sebemírnější vlkodav je potenciálně velmi nebezpečný a může člověka vážně zranit i jen tak mimoděk a vlastně nechtíc už jen prostě protože to je setsakra velké hovado.

Co když ale řeknu, že jelen je v řadě ohledů stejně nebezpečný, jako medvěd? Pak je pochopitelně třeba toto tvrzení interpretovat v kontextu reality - samozřejmě tím neříkám, že jelen stejně jako medvěd člověka sežere, když k tomu bude mít příležitost! A oponovat tvrzením, že jelen je obecně přeci jen méně nebezpečný než medvěd je pouhým vhozením uzenáče do debaty, neboť tvrzení nic takového nevylučuje - pouze naznačuje určitý překryv v nebezpečnosti obou zvířat. Třeba nějak takto.
Je to trochu kontraintuitivní, nicméně neexistuje jelen s nulovou nebezpečností. Jelen je mnohem rychlejší, silnější a těžší než jakýkoliv člověk a v případě napadení zvířetem nevyváznete bez minimálně modřin - je pouze různě obtížné zvíře vyprovokovat. Medvědovi se zase dá utéct či ubránit - sice to není snadné ani pravděpodobné, když už dojde na lámání chleba, možné to je. A medvědi se obecně zase až tak moc lidi lovit nesnaží. Takže tu "řadou ohledů" lze interpretovat pouze tak, že existují situace, kdy agresivní jelen člověka napadne a tato napadení končí stejně jako v případě napadení medvědem - zraněním, smrtí. A tyto ohledy na tomto diagramu konkrétně představují ca 0,3% jelenů, kteří jsou stejně tak nebezpeční jako ca. 4% těch nejmírumilovnějších míšů.

I když je pravda, jelen je velmi plachý býložravec, z tohoto chování existují výjimky. V říji je jelen nevyzpytatelný a agresivní a jsou zdokumentovány případy smrtelného napadení člověka - rána ostrými parohy do břicha či do obličeje, když je pohání nakrknutý metrákový sudokopytník není o nic méně nebezpečná, než kousnutí či facka od medvěda

Tímto je snad princip jasný - netvrdím, že jsou křesťanství a islám stejně nebezpečné. Tvrdím, že ani jedno není nulově nebezpečné, a že mezi nimi existuje výrazný překryv - a to dokonce spíše jako mezi vlkem a psem, než jako mezi jelenem a medvědem. A stejně jako u psa a vlka se tento překryv v historii měnil a vyvíjel, přičemž dokonce prošel stádiem, kdy skutečně obě ideologie byly ve svých nebezpečných projevech takřka identické. O tom ale detailněji jindy.

* Oprava 10.8.2011 19:20. Původní hodnota - 9% byla překlep, respektive vypadla mi osmička.

Žádné komentáře:

Okomentovat