Právo? Houbeles!

Dnes mi řádně zvedl krevní tlak článek na novinkách "ÚS dal částečně za pravdu rebelovi proti povinnému očkování". Ani tak ne kvůli rozhodnutí ústavního soudu, jako kvůli tomu, že takové rozhodnutí u nás vůbec je možné a že v následující diskuzi se tolik lidí zastává pana Vavřičky a brojí proti očkování.

Nebudu se tu rozepisovat o všech hloupostech, které v diskuzi i ve článku samotném (hlavně ústy pana Vavřičky) zaznívají, a zaměřím se jen na jednu jedinou věc. Totiž na tvrzení "ÚS nezpochybnil povinnost očkování v ČR. To je pro mě zásadní informace. Na druhé straně naprosto jasně řekl, že bychom měli v individuálních případech zohlednit individuální zdůvodnění těch lidí, kteří toto odmítnou".

Z článku není jasné, jak přesně pan Vavřička zdůvodňoval odmítnutí očkování, naznačeno ovšem je, že to bylo z důvodů jeho osobního přesvědčení, že vakcinace nefunguje. A takovýto důvod v žádném případě nelze morálně akceptovat jako důvod pro odmítnutí očkování a toto, pokud to není řádně zakotveno v zákoně, včetně postihů za takovéto nezodpovědné chování, tak by to v něm být dle mého názoru zakotveno mělo.

A proč?

Především je třeba si objasnit fakta:
Očkování prokazatelně funguje. Je zcela jasná korelace mezi četností nemocí jako např černý kašel či obrna a proočkování populace. Je znám mechanismus, na jehož základě očkování funguje. Jsou známa rizika používaných vakcín a tato rizika jsou v průměru vždy o několik řádů nižší, než rizika nemocí. "Individuální přesvědčení" kohokoliv je v tomto případě zcela irelevantní a svědčí pouze o neinformovanosti či dokonce přímo hlouposti dotyčného přesvědčeného.

A nyní se lze podívat na morální aspekt záležitosti a z něj plynoucí následky právní:
V roce 1959 byla OSN přijata deklarace práv dítěte, a pochybuji, že pan Vavřička a i naprostá většina vehementních odpůrců očkování bude mít proti jejímu obsahu jakékoliv morální výhrady. Náš právní systém - pokud je mi známo, nejsem právník - z ní a z listiny základních lidských práv a svobod vychází a respektuje nutnost jejich dodržování. Tudíž bych chtěl zejména nasměrovat pozornost na Zásadu 2, která mimo jiné jasně říká, že zákon má dítěti zajistit prostředky k tomu, aby se mohlo rozvíjet fyzicky zdravým způsobem. Zásada 4 říká, že dítě má právo rozvíjet se ve zdraví a rodiče mu v tomto ohledu mají poskytnout náležitou péči.  Zásada 7 dále stanovuje, že rodiče nesou hlavní zodpovědnost za výchovu a péči o dítě. A zásada 9 jasně říká, že dítě má být chráněno před všemi formami nedbalosti.

A to v kostce shrnuje mé přesvědčení, proč i v případě, že je toto rozhodnutí ÚS zákonně správné, tak je morálně špatné a příslušné zákony by se měly změnit.

Dítě není majetek svých rodičů a rodiče nemají právo s dítětem zacházet, jak se jim zlíbí. Rodiče jsou za dítě zodpovědní, a pokud nejsou dostatečně kompetentní se o dítě adekvátně postarat, je povinností státu zajistit dětem zákonnou ochranu před důsledky jejich nekompetence a z toho plynoucí nedbalosti. A je jedno, jestli je nedbalost (v tomto případě odpírání zdravotní péče, čili očkování) důsledkem hlouposti či neinformovanosti. Neznalost (nejen zákona) neomlouvá.

Jestliže nedodržení zákona nelze trestat, pak tento zákon nelze vymáhat a zákon tudíž neplní svou funkci. Tečka.