Pidihled

Inu, již jsem naznačil, že zkrze jeden mnou čtený blog jsem objevil návod na výrobu jednoduchého digitálního mikroskopu z trochy šrotu a smartphonu. Tím blogem byla Pharyngula, kde PZ Myers publikoval návod z Youtube.

Inu, smartphone vlastním, koupil jsem si ho letos na jaře (dobrovolně!). V šuplíku se mi válela stará propiska s nefunkčním laserovým ukazovátkem. A v dílně mám tři, možná i čtyři ).( šroubků, matek, pérek, odřezků, zbytků a jiných věcí. Jediné, co jsem neměl, bylo plexisklo, ale to jsem zase vyhrabal v nástrojárně v práci, v odřezcích na vyhození. Stejně dobře by ale posloužilo i nějaké levnější pravítko atp. Něco by se dalo najít či schrastit za pár kaček všude.

Design z videa je ovšem poněkud nepraktický - se vzorkem se nedá řádně manipulovat a zaostřování je pěkná osina v zadku. Ono točit dvěma matkami obouruč ve stejném směru je větší opruz, než se zdá - pokud mi nevěříte, zkuste si to někdy. Permanentně jsem se zasekával na tom, že jsem jednu matku zašroubovával a druhou vyšroubovával, čímž jsem stolek zakousl. Nebo jsem do vzorku drcnul a on mi vyskočil ze záběru. Většinou obojí.

Takže jsem se rozhodl design zgruntu předělat. Čočku jsem zadělal nikoliv do plexi, nýbrž do obdélníku z tuhého kartonu. K tomu jsem přidělal papírovou ohrádku, která zaručuje, že objektiv telefonu je vždy  pozicionován relativně přesně proti čočce. A současně je takto "upgradovaný" telefon neustále mobilní a místo manipulování se vzorkem mohu hýbat telefonem.

Stojan je tedy bez čočky, v podstatě takový pidistolek ze dvou odřezků dřeva a čtyř dřevěných tyček. Pro držení vzorku jsem, po vzoru originálního designu z videa, použil odřezek plexiskla vedený na dvou šroubech. Malá změna oproti původnímu designu je použití matek a M5 závitové tyče místo vratových šroubů. Velká změna oproti původnímu designu spočívá ve vedení plexi stolku pro položení vzorku - ten je na jedné straně veden na šroubu zcela volně a na druhé je držen mezi matkou a pružinou. Tak jej mohu posouvat nahoru-dolů (a  tím zaostřovat) jen jednoručně.

 Výsledek jsem přestříkal stříbřenkou na kamna - když už, tak už ať to má i nějakou štábní kultůru. A následně jsem ho vzal do práce, kde jsem na něj položil mikrometr. Na prvním obrázku je nejmenší zvětšení. Zde je vidět ještě numerické měřítko, v tomto případě milimetr. Orientačně je takto jeden milimetr zvětšen na 1 cm na displeji  telefonu, čili asi 10 násobné zvětšení - taková trochu horší lupa.  Nicméně obrázky mají rozlišení 5 MP, takže reálné zvětšení je poněkud, ehm, větší a nedá se v podstatě ani pořádně nějak definovat, protože závisí na tom, jaké rozlišení má monitor na němž se díváte atd. Mobil má ovšem ještě i zoom, takže jsem mohl na mikrometr zaměřit ještě detailněji. Na druhé fotce je vidět detail mikroměřítka, které má dvě desetiny milimetru rozdělené na setiny mm (takže dvě čárky jsou vzdálené 10 µm). To už vypadá nadějněji ~100x zvětšení na displeji telefonu, 4 pixely na 1 µm. S tím už se dá skutečně fotit biologie, respektive botanika, kde jsou buňky větší a jasněji definované, než v zologii. Samozřejmě to ale není dost na bakterie. To už by ale podle mého jeden chtěl opravdu moc za pořizovací cenu 0,00 korun (nepočítám samozřejmě telefon).Ultimátním testem ovšem není fotografování mikrometru s jasně viditelnými černými čárkami. Testem je podívat se na nějakou tu biologii.

Inu, nejvděčnějším materiálem pro takovýto domácí exkrement, pardon, experiment, jsou obyčejná cibule a duše z bezové větévky. Bezovou větévku jsem uzmul na zahradě, cibuli v lednici. Z duše bezové větévky jsem nakrájel tenounké plátky žiletkou. Z cibule jsem vypreparoval kousek tenké  blány mezi slupkami. U obojího jsem si zavzpomnal, kterak jsem tuto činnost naposledy prováděl na gymnáziu v hodinách biologie před dvaceti lety. A ultimátní test se mohl konat - za použití starých sklíček k diapozitivům místo sklíček pro mikroskopii. A dopadl dobře - výsledek vidíte sami. Schválně jsem nenapsal, co je co, ale nemělo by to snad být tak těžké poznat i pro nebiology - a pokud ano, to je osud.

Na každý pád jsou krásně vidět jednotlivé buňky. Jak se dalo očekávat, okraje jsou trochu rozpité a mají tendenci být na jedné straně do červena a na druhé do modra - důsledek nepřesnosti vycentrování optiky telefonu oproti čočce z ukazovátka. Zaostřování je trošku osina v zadku zejména u silnějších vzorků, protože samozřejmě tahle optika trpí velmi malou hloubkou zaostření. To ovšem je nemoc řady mikroskopů i s mnohem vyšší pořizovací cenou, maně si něco takového vybavuji i ze svých hodin biologie na VŠ. Přičemž tenkrát ještě digitální mikroskopy byly v plenách a smartphony byly jenom ve Sci-Fi.

Takže venkoncem jsem navýsost spokojen. Mám digitální mikroskop. Nestál mě nic a je lepší než byly poloprofesionální nedigitální mikroskopy z dob mých studií.

A samozřejmě jsem se nezastavil u těhle dvou vzorků. A nehodlám se zastavit. Abyste vy, čtenáři, věděli, že jsem se na vás nevykašlal a blog žije, a současně aby tento nový udělátor zbytečně jenom nechytal prach, budu od nynějška přibližně jednou týdně (v pátek/pondělí) zvěřejňovat nějaký ten mikrosnímek. Věci zajímavé i nezajímavé, vzácné i běžné. Prostě co mne napadne. Na pár týdnů už mám nafoceno.

A protože venku je zima  a na zahradě už se nedá nic dělat, snad se dostanu i k tomu splnit sliby minulé a napsat nějaké ty delší články s trochou substance.

Totální tro(t)l na n-tou

Varování:
Tento článek obsahuje velmi silné výrazivo. Pokud patříte k těm křehounkým dušinkám, kterým přítomnost vulgárních výrazů v článku brání pochopit obsah, či kteří použití vulgárních výrazů automaticky považují za dehonestující a nehodné vážné argumentace, buďte tak laskavi a nečtěte dále. Můžete si místo toho jít třeba na procházku do parku a předstírat, že morální špína a bahno neexistují a všechno je žůžovoučké a slaďoučké.

Pokud jste obětí sexuálního zneužívání, následující článek a odkazy v něm použité by mohly vyvolat traumatizující vzpomínky a doporučuji proto opatrnost při čtení.

Pokud sexuální zneužívání a internetové trollování považujete za zábavné, je možné, že si v článku přečtete můj názor na vás a nebude se vám líbit. V tom případě jděte do prdele.

Byli jste varováni.

Netřeba ani chodit daleko...

Sice debaty o náboženství nevyhledávám, ale tak nějak na to občas přijde řeč. A, jak už jsem vícekráte zmínil, neberu s i v takových případech moc servítky. Když už na to přijde, řeknu bez obalu, že žádný Bůh ani bůh jak jsou popisováni jakýmkoliv náboženstvím neexistuje o nic více, než Harry Potter, že náboženské doktríny jsou snůšky blábolů, kněží jsou darmožrouti a že rozdíl mezi "nábožností" a "pověrčivostí" je jenom ve zvuku použitého slova, nikoliv v jeho obsahu.

Dosti často, vlastně skoro vždy, se při takových debatách někdo ohradí a pronese/napíše, nějakou nablblost ve smyslu "Proč tě to zajímá? Nech lidi, ať si věří na [dosaďte diskutovanou hovadinu], vždyť tím nikomu neškodí." Pro důvod není nikdy nutné chodit daleko - většinou je to právě záležitost, jež debatu iniciovala.

Například dneska ráno mi krev vařila při snídani, když jsem si přečetl, že na Slovensku katoličtí paraziti doporučují lékárníkům hlásícím se k jejich partikulární sbírce pohádek, aby neprodávali lidem antikoncepci. Přičemž tak (lze-li věřit podání novinek, jakože v tomto konkrétním případě nemám na základě zkušenosti důvod pochybovat), činí typicky slizkým vyjadřováním profesionálních podvodníků, čili rétorikou rádoby respektující svobodu jednotlivců, ve skutečnosti ovšem manipulativní a lživou.

Antikoncepce nemá vůbec nic společného s "respektováním a ochranou lidského života". Spermie není člověk. Vajíčko není člověk. Zygota není člověk. Použití kondomu není vražda, použití hormonální antikoncepce také ne. Kdo tvrdí opak je buď lhář, nebo blbec, nebo zmanipulovaný lháři a blbci, nebo libovolná kombinace uvedeného. Výše uvedená snaha má jedinů účel - znesnadnit lidem získat na Slovensku antikoncepci a posílit vliv církve na dění ve společnosti. Cokoliv jiného je jenom omáčka.

A právě takovéhle věci mě neskutečně serou - věřící, v tomto případě katoličtí kněží, se neřídí heslem "žít a nechej žít". Nestačí jim "my nebudeme používat antikoncepci", ne, oni se ze všech sil snaží přístup k antikoncepci znesnadnit i všem ostatním, seč to jenom jde. Kde můžou, prosazují zákony, kde nemůžou - jako v tomto případě (zatím!)- snaží se stávající zákony obejít a ve jménu svojí náboženské svobody omezovat svobodu ostatních. "Žít a nechat žít" či "svoboda vyznání" jsou pro nemalou část obyčejných věřících i kléru všech náboženství pouze zástěrka pro to, aby se mohli vrtat do života ostatním lidem a nikdo si netroufl jim říct "hleď si svýho, flanďáku, a neser se do mě!". Protože když to někdo řekne, začnou fňukat jak jsou strašně diskriminovaní tím, že jim nikdo nedovolí diskriminovat ostatní - a odmítnout někomu prodat legální lékárenský produkt na základě toho, že prodávající věří nějaké pověře, je diskriminace jako kráva!

Když někdo věří, že vdaná šestnáctiletá židovka před dvěma tisíci lety byla panna a otěhotněla až po oplodnění nehmotným duchem skrze ucho, načež porodila čaroděje co chodil po vodě, měnil vodu na víno, probouzel mrtvé k životu a tři dny po vlastní smrti vstal a šel si pokecat s kámošema, budiž. V soukromí své hlavy ať si každý věří co chce. Ale nikdo po mě nemůže chtít, abych tuto jeho víru respektoval, když o ní začne mluvit nahlas, a už vůbec ne, když začne očekávat a aktivně se snažit, že se já podle této jeho víry budu řídit.

A nikdo nemá právo na základě nepodložených a nepodložitelných nesmyslů snažit se kontrolovat život ostatních lidí. Ani přímo formou zákazů/zákonů, ani nepřímo formou manipulace a falešné rétoriky.

Takže pokud by snad někdo měl chuť mi na blogu napsat nějaký komentář v tom smyslu, že mám nechat věřící na pokoji, mám pro něj připravenou odpověď: Až bude víra v Kýhovýra skutečně soukromá věc, až naprostá většina věřících a náboženských organizací přestanou aktivně znesnadňovat život lidem jiných vyznání (či bez něj), PAK já přestanu nazývat náboženství rakovinou ducha.

Čili asi až rozkvetou hrábě. Vím, že jsou lidé, kteří nesnadný přechod od pověrčivosti k nevíře učinili. Mám je i mezi čtenáři blogu. Ale nedělám si iluze o tom, že se dožiju stavu, kdy věřící budou menšina a církve ztratí vliv.

Co jsem dělal o prázdninách

Ač mne trápí svědomí, že nepokračuji ve slíbené sérii článků o statistice, asi to tak ještě chvíli zůstane. Prokluzují mi kolečka a stále ještě, a už možná nastálo, kulhám na obě mozkové hemisféry. Odhlédnuto od toho se mi daří docela dobře, ale neshrábnu dost síly na to, abych napsal něco delšího a hlubšího, a psát jedno-dvou odstavcové pidičlánky o tom, co mne kde zrovna zaujalo, nepovažuji za nutné. Pokud ale někdo z mých pár čtenářů vyjádří přání číst moje kratinké komentáře na kdeco, čeho jsem si na internetu zrovna fšiml, mohu se přizpůsobit.

Místo návštěvy mozkoškraba (který by stejně mohl tak maximálně utlumit příznaky a ne odstranit příčinu) jsem se zkusil přes léto pořádně zaměstnat. Taková samonaordinovaná pracovní terapie. Nefunguje to, ze zkušenosti vím, že jsem pak tak akorát deprimovaný a unavený, ale alespoň z toho něco málo vznikne.

Jak už jsem psal, na jaře jsem pokácel strom. Z pařezu následně vyteklo takové množství mízy, že to byla prakticky ideální živná půda pro nejrůznější plísně a houby. Výsledek byl dost nechutný. Pokácený strom ovšem byl po několik týdnů zářnou demonstrací síly života - než jsem se dostal k tomu, abych ho naporcoval na polena, vyrašilo na něm listí a dokonce i vykvetl. Voda, která se do něj vsakovala z deště přes řezné rány evidentně postačovala k tomu, aby přibližně ještě měsíc jakž-takž vegetil. Kdyby to nebyl javor, ale vrba, tak by byl schopen za určitých podmínek takto poražený strom schopen  zakořenit a z koruny znovu obrůst. Javor ovšem tuto schopnost nemá a i kdyby měl, tenhle by nedostal šanci ji využít. Udělal jsem šmiky šmik a rozpižlal ho na kousky. Až se mne zima zeptá, co jsem dělal v létě, mohu odpovědět "pižlal jsem jsem dříví a skládal uhlí, abys na mě nemohla".

To samolitr nebyla jediná věc, kterou jsem dělal místo psaní na blog. Pižlání stromu mne zaměstnalo jen na pár víkendů. Posledních pár let jsem si ovšem stavěl novou kůlnu. Tedy stavěl - já postavil pouze základy a zdivo. Tesařské, klempířské a pokrývačské práce jsem si objednával u řemeslníků, stejně tak jako vnější omítnutí. Letos na jaře dorazil poslední řemeslník - elektrikář. Po zavedení elektřiny už zbývá jediné, a to mne zaměstnává poslední víkendy a příležitostně i večery - tepelná izolace stropu, položení prken na strop, omítnutí stěn, pokrytí podlahy. Příští víkend se s vervou a nadšením (ehm, ehm) vrhnu do bělení stěn. Možná si říkáte, že to je trochu moc na kůlnu. Když se člověk na tu budovu podívá z venčí, vypadá to spíše jako miniatura rodinného domku. Jenže primárním účelem nemá být skladování zahradního nářadí a všelijakého bordelu, co se nedá vyhodit, ale není ho kde uskladnit. Coby kůlna v pravém smyslu slova slouží pouze dřevěný přístavek na návětrnné straně. Rád bych se do budoucna vrátil k některým svým řemeslům - např. nožířství - a tahle místnost kůlny má sloužit coby pořádně osvětlená a dostatečně prostorná dílna. Takže jakmile skončím s vnitřními pracemi, na zdi pověsím nářadí, poličky s materiálem, u jedné zdi smontuji ponk s novým svěrákem, sestavím si soustruh, stojanovou vrtačku.... No, neměl bych mít dlouhou chvíli ještě dlouho.

Obecně na specializovanější práce, jako například výměny dveří v interiéru, si raději objednávám řemeslníky. Bohužel někdy nastane situace, kdy se musí jednat rychle. To znamená sám, protože dobří řemeslníci nebývají moc flexibilní - mají zakázky na dlouho dopředu. Když mi v létě zedník vyboural staré dveře a připravoval se postavit nové, vyvstala potřeba opravit starou prkennou podlahu, která vypadala už opravdu ošklivě a víceméně nerenovovatelně. Měl jsem na to jenom dva týdny a sežralo mi to celou dovolenou. Vytrhat stará prkna byla ještě srandička. Odnosit pěkných pár desítek kilogramů (možná pár metráků) struskovité, těžké škváry, jež byla použita jako izolace, už taková sranda nebyla. Ve srovnání s tím byla impregnace dřeva a položení nového vedení vody opět prací pro dětičky, stejně tak jako položení minerální vaty (coby zvukové, protipožární a tepelné izolace místo oné škváry). Ovšem montáž dvou vrstev 16 mm OSB desek s perodrážkou už byla pořádná fuška. Pěkně jsem se u toho zapotil - a to doslova. Nejenže jsem to dělal poprvé v životě, takže jsem nevěděl pořádně co a jak. Musel jsem to především dělat v červenci, v době největších veder, při teplotách nad 25 °C. To byly krásné chvíle - ta práce mne tak srala a vyčerpávala, že na nějakou depresi v mozku nebylo místo. Doufám, že jsem na tom nic moc nepokazil a výsledek mne přežije. A pokud to po mě někdo bude muset rozebírat a bořit, tak že mne prokleje.

Nejen prací živ je člověk, takže v září jsem využil hezkého počasí a vyrazil si do lesa na houby. A taky jsem houby našel, a ne jednou. No a před pár dny jsem na internetu prostřednictvím jednoho blogu našel návod, jak si vyrobit digitální mikroskop z pár zbytků a smartphonu. K tomu se snad ještě někdy vrátím.

Já to věděl (teda tušil)!

Když jsem minule zmínil, že na novinkách publikvali další příšerný článek o globálním oteplování, bylo to pouze na základě kurzorního čtení a předchozí zkušenosti.

Potholer54 shodou náhod dodal data potvrzující toto mé podezření:


Vypadá to, že Novinky zaměstnávají ještě línější "novináře" než jsem si původně myslel. Tohle už je podruhé za pár měsíců, co  jsem je přistihl, že obsah článku o vědě neověřovali ve vědeckých publikacích, ale evidentně se obsloužili u Daily Mail.

Děsím se představy, kolik lidí "věděcké" články na novinkách bere vážně, protože neumí anglicky a nemohou si tam napsané bláboly ověřit.

A pečení holubi tam lítaj do huby

Ve svém dosavadním rozebírání logických klamů jsem pomíjel, z čistě praktických důvodů, jednu skutečnost. Totiž tu, že 100% racionálně se rozhodující člověk neexistuje a lidé, kteří se tomuto extrému blíží, jsou psychopati. Zdravý mozek je náchylný k tomu vyvozovat závěry na základě některých logických klamů, protože v kontextu reality je s tím spojené menší riziko/náklady, než s opakem.

Nejtypičtějším příkladem je vyvozování obecných závěrů z osobní zkušenosti. Osobní zkušenost je nevyhnutelně omezená v čase a prostoru a tudíž nemůže být vždy univerzální a aplikovatelná šmahem všude. Přesno kdokoliv, kdo jako dítě sáhne na rozpálená kamna, usoudí i z této jedné zkušenosti, že to není dobrý nápad, a každý (s extrémně vzácnými výjimkami) z toho vyvodí obecný závěr, že sahat na rozpálená kamna bolí jeho i ostatní. A to i bez znalosti nebo alespoň zdůvodněné hypotézy mechanismu, který bolest způsobuje a replikace i bez znalosti toho, že tato zkušenost je prakticky univerzální mezi lidmi.

Sylogismus užívaný rodiči při výchově "Sáhl jsem jako dítě na horká kamna a bolelo to. Proto sáhneš-li na horká kamna. potomku nezdárná, bude to bolet i tebe." je z určité perspektivy vlastně neplatný, může zahrnovat logické klamy. Prvním klamem je post hoc ergo propter hoc, protože bez znalosti mechanismu popálení není možné říct, že bolest je skutečně výsledkem sáhnutí na horká kamna a ne nějaké jiné, náhodné veličiny. Druhým je a dicto simpliciter, protože bez znalosti zkušeností ostatních lidí se stejným fenoménem nelze vyvozovat žádný, ani probabilistický, závěr ohledně budoucí reakce nového jedince. Třetím je argumentum ad verecundiam, protože se očekává, že dítě akceptuje autoritu dospělého. Samozřejmě v mysli dospělého už jsou všechny podmínky pro vyvarování se logického klamu splněny, dospělý nepoužívá logický klam, nýbrž postuluje závěr na základě dlouhodobé zkušenosti a znalosti jak fungování světa, tak ostatních lidí. Dítě ovšem jeho výrok akceptuje (poté, co se spálí o kamna) ačkoliv tyto informace k dispozicí nemá - májenom svou zkušenost a výrok autority. A ač v mysli dospělého logické klamy nejsou, v mysli dítěte jsou všechny.

Výše zmíněné "chyby" mozkového softwaru jsou nezbytné, aby z člověka vůbec mohl někdy vyrůst fungující tvor. Bohužel umožňují i zneužívání ve formě indoktrinace, manipulace atd. do toho se teď pouštět nechci. Ovšem když takhle uvažuje ne dítě, ale dospělý, a to ve stylu "(ne)viděl jsem něco, proto to (ne)existuje" je na tragédii zaděláno.

Jednu takovou tragédii nám včera naservíroval, jako mnohokrát, kdosi v komentářích na novinkách, když se rozhodl veřejně prezentovat svou neschopnost myslet a používat google s plnou pompou a sebevědomím tak typickým pro tyto případy.

Že v zemi žijící z podstatné části z turismu nejsou prostittutky, tomu prostě nevěřím. Prostituce je sice v Chorvatsku nelegální, ale ne neexistující. Coca Cola má svou chorvatskou stránku a tím to zcela určitě nekončí, uřčitě se tam i prodává, protože produkty od Coca Coly prodává i Mc Donald's. A Mc Donald's má v Chorvatsku dvacet poboček. To je sice méně než v ČR, ale Chorvatsko má polovinu obyvatel oproti ČR a ČR si vede výrazně lépe v celé řadě ekonomických ukazatelů. Na neexistenci dopravních nehod v Chorvatssku nevěřím, protože co se týče úmrtí v důsledku nehody, jsou na tom hůře než my o téměř 50%. Jestli tam nikdo nekrade kanály a značky těžko říct, u nás se každopádně kradou více auta. Zato máme méně feťáků a menší relativní počet mladistvých vrahů.  A i když máme více lidí ve vězení, máme kratší průměrnou dobu odsouzení. Dalo by se dlouho analyzovat, v čem jsou rozdíly v kriminalitě a proč, ale v žádném případě není Chorvatsko zemí, kde se nekrade a určitě minimálně část oněch rozdílů je spojena s rozdíly v ekonomice a v legislativě.

Je to smutné, když se vší pravděpodobností dospělý a zcela normální člověk si je schopen sednout k počítači a demonstrovat světu, že jeho schopnost uvažovat nepřekročila adolescenci, a že jeho rozhled má poloměr od kořene ke špičce nosu. Ještě smutnější je, že mu to několik set lidí odkývá a nadšeně odkliká. Stačí místo klikání na plus párkrát kliknout na google a každý si může ověřit, že Jan Hazucha mele nesmysly.

A pak se divte, že málo píšu na blog. Z tohohle by jeden brečel. Ano, všiml jsem si posledních konspiracionistických výlevů bývalého prezidenta Klause s jeho nesvatým duem Jakl a Hájek, kteří euroskepticismus povýšili na eurohyperübermegaskepticismus. Všiml jsem si příšerně špatně napsaného článku o globálním oteplování, kde se opět prezentují názory namnoze nejmenovaných a každopádně extrémně výjimečných "vědců" jako kdyby měly stejnou váhu jako konsesus. Ale když vidím, kolik bez pardonů blců pod těmi články kýve, nemám nejen chuť o tom psát na blog

Když je podstatná část populace tak blbá, že není schopná ověřit si pár banálních faktů o Chorvatsku, pak bohužel není realistické očekávat, že budou schopní posoudít záležitosti globálního charakteru. Homo sapiens? Ani omylem.

Devatero řemesel: Řemeslo čtvrté, zahradník.

Vyplním trochu čas jedním řemeslem, které mi momentálně zabere hodně času - péče o zahradu. Myslím, že by se dalo s klidem říci, že mám zahradu větší než malou. Nepěstuji na ní ovšem jen bonsaje, nechávám na ní růst kdeco, užitkového i okrasného (zatím spíše chaoticky).

Občas mi na zahradě vyraší nějaká ta chráněná či ohrožená rostlina, kterou pak velmi opatrně obcházím. Nejsem si tak docela jist, co si v tomto ohledu myslet o jestřábníku oranžovém. Někde se o něm píše, že je to ohrožená rostlina, někde, že je invazivní plevel. Každopádně se mi líbí a na zahradě se mu místy docela daří, takže ho nechávám v klidu žít a dělat si svoje. Což spočívá v tom, že si roste a vypadá hezky, zejména v horkém suchém létě jako je to letošní, sucho zdá se jestřábníkům svědčí.

Na jaře potěší oko skromná sněženka, a o pár týdnů později neskromný plnokvětý narcis. Sněženky mám obzvláště rád - jsou pro mne každoročně prvním signálem, že končí zima a já se mohu pomalu konečně zase těšit na teplejší počasí a budu moct zase vylézt z domu. Lyžování konkrétně a sporty obecně mi nikdy neučarovaly - jako dítě jsem byl hodně nemocný, takže jsem se sportování moc věnovat nemohl. A už vůbec ne v zimě - jsem hubený jako drát do betonu, takže je úplně jedno, jak moc se navleču, stejně rychle prochladnu. A korunu tomu nasadili na gymnáziu, na povinném lyžařském výcviku, kdy mne, coby totálního začátečníka, vzali na běžkařskou tůru po hřebenech Krkonoš. Na tůře nás zastihla sněžná bouře, málem jsem tam zdechl a lyžařský výcvik tak ve mě vypěstoval velmi, velmi silné emoce ohledně lyžování - ovšem nikoliv ty, které byly zamýšleny. Takže v zimě jsem odsouzen k tomu zůstat uvnitř a snažit se zabavit, jak to jde - což moc nejde.

Nejen krásou živ je člověk, ale krása a užitek si nemusí v žádném případě protiřečit. Krása květů třešně a jabloně patří rovněž k (byť krátce trvajícím) radostem jara, při pohledu z dálky i při pohledu z blízka. Radostem, které některé roky o pár měsíců později přinesou hmatatelný a měřitelný užitek ve formě ovoce. Letos je třešní málo a jsou nekvalitní, protože právě v době květu prakticky nonstop chcalo jak při potopě světa. To by mne tolik netrápilo, protože třešně já stejně nerad. Že letos nebudu mít ale vůbec žádná jablka, už druhý rok za sebou, to mne docela nakrklo. Pochlubit se tak musím fotem úrody starým více než dva roky, kdy se poštěstilo - strom vysoký necelé dva metry nám dal několik desítek kilogramů jablek, musel jsem větve podpírat prkénky, aby se nezlomily. A to jsem jablka celé léto poctivě probíral - červavá či jinak nekvalitní jablíčka jsem konstantně odtrhával a vyhazoval. Strom totiž dokáže vyprodukovat pouze omezenou masu ovoce, takže nechat na něm příliš mnoho jablek nemá smysl - více ovoce by to nebylo, bylo by to pouze více kusů menších a méně kvalitních.

I čistě užitkové rostliny někdy překvapí, jako například loňský rok. Stogramovou jahodu jsem viděl poprvé v životě, stejně tak jako devítisetgramový brambor - hranolky pro celou rodinu z jedné hlízy. Na fotce to nevypadá nic moc, i když je v obrázku pro měřítko kočka, ale skutečně ten brambor vážil téměř kilo. Platí-li, že čím blbější sedlák, tím větší brambory, tak můj otec a já musíme být tupější než olověná kudla. Mám ovšem podezření, že to má spíše souvislost se správným a přiměřeným používáním hnojiv, zálivky a postřiků proti houbovým onemocněním. Navzdory tomu jsou samozřejmě všechny produkty z naší zahrady "BIO" a "organické" a "přírodní" protože jakýkoliv rostlinný materiál je bio, organický a přírodní  a mě je úplně jedno, že tato označení v současné době používají new age ignoranti naprosto chybně a společnost i legislativci jim jejich bláboly a znásilnění jazyka žerou. Co se mě týče, když si někdo myslí, že je rozdíl mezi živinami z rostliny ošetřované postřiky a hnojivy a z rostliny vypěstované s násobně větším úsilím bez použití postřiků a hnojiv, měl by se vrátit do školy a projít si chemii a biologii znovu od první třídy dále.

Co se postřiků týče, šetříme jimi, protože mohou samozřejmě škodit ekosystému zahrady, používají-li se příliš, příliš koncentrované či v nevhodnou dobu, mohou se místo rozložení akumulovat na povrchu nebo i ve tkáních rostlin atp. Nicméně když se používají správně a přiměřeně, jejich vliv na výslednou úrodu je rozhodně nezanedbatelný a není žádný objektivní důvod z nich mít panickou hrůzu. A není nutné vždy vydávat za ně peníze. Bratranec se teď při návštěvě divil, proč mám na zahradě neposekaná místa. To jsou místa, kde rostou kopretiny - ty potvory se nedaří přesvědčit, aby rostly tam, kde by nepřekážely, ovšem chci je na zahradě mít z toho prostého důvodu, že postřik z ca. deseti rostlin rozmixovaných v litru vody s troškou mýdla je velmi účinný insekticidní postřik, který funguje i proti vlnatkám. A je to samozřejmě stoprocentně bio, organický a přírodní JED, který je třeba používat opatrně a jen je-li potřeba. Abych ho nemusel používat zbytečně často, pavouci mají u mě na zahradě pré - je-li to možné, pavučiny se neničí a pavouci nezabíjejí. Chytnu-li pavouka ve vaně, vyhodím ho ze dveří živého. Zahrada je sice umělý ekosystém, ale je to ekosystém, a tudíž v něm musí být i predátoři.

Je to banální řemeslo, kterému se věnuje půlka národa. Ale jsou k němu hezké obrázky...