pátek 20. prosince 2013

Páteční pidivěc: Dycinky originál

Nevykašlal jsem se na pravidelnou páteční pidivěc, ale minulý pátek jsem byl touto dobou na cestě do Prahe. V noci, v namrzající mlze při viditelnosti nějakých padesát metrů max, kdy světla protijedoucího auta byla vidět při nejlepším pět sekund předtím, než člověk to auto míjel. A přesto se našli profesionální řidiči nákladních vozů, kteří předjížděli tři osobní vozy na plné čáře a před vlakovým přejezdem... Někdy mám pocit, že namouduši patřím k jinému živočišnému druhu než moje okolí.

No, pokud někdo potřebuje poradit s tím, co je dnešní pidivěc, tak se asi někde stala velmi zásadní chyba. Vlastně jsou dnes ty pidivěci čtyři, všechny jsou totéž a každá je přitom ouplně jiná než ty ostatní. Jak známo, u těhle   věcí je každá originál a žádné dvě nejsou nikdy stejné. Akorát na Zeměploše stvořitel jednou do blizzardu vpašoval dvě identické kopie a nikdo si toho nevšiml, což ho poněkud zklamalo. Tak jsem si předminulý týden sundal rukavice, vytáhl pidihled a šel jsem se podívat, jestli já ty dvě stejné nenajdu, abych mu udělal radost. Ovšem šance byly proti mě, válely se jich všude miliony. Není divu, že jsem neuspěl, a nebylo to proto, protože mi mrzly hnáty.


Sněhové vločky jsou teď všude okolo, a to nejenom ty skutečné (které už namnoze opět roztály). S příchodem zimních oslav neexistujícího spasitele je prakticky na každém rohu či pouliční lampě vánoční výzdoba. A vločky k tomu tak nějak taky patří. Zrovna dneska jsem tak při jízdě do práce přemýšlel nad tím, jak mi konkrétně tahle výzdoba od malička lezla na nervy. Už když jsme ve škole na prvním stupni stříhali vločky z papíru, vadily mi standardní výsledky této metody, a brzy jsem překládal papír jinak, než jak nám říkala soudružka učitelka (na šestiny místo na čtvrtiny/osminy).

Ono totiž sněhová vločka má vždycky šesterečnou formu. A to naprosto vždy. Nicméně designérům výzdoby tento fakt asi nikdo nesdělil, a tak se objevují vločky se čtyřmi, či osmi paprsky. A v jednom městě, jímž projíždím na cestě do práce, dokonce visí i vločky s pěti paprsky! S pěti, poudám!!! Od malička jsem věděl, nejprve z vlastního pozorování a později i díky znalosti teorie tvorby krystalů vody, že vločky prostě NEMOHOU mít čtyři, osm nebo dokonce pět paprsků. Prostě nemohou, neneneneneane!


Při sledování filmů, čtení knih atd. se mnohdy nedokážu zbavit onoho malého hlásku na pozadí mysli, který mi neustále říká, co je a co není možné. I během svého krátkého koketování se psaním fantasy jsem se snažil vymyslet systém magie, který měl nějakou vnitřní konzistentnost a logiku. Prostě je to taková moje vlastnost, která leze lidem na nervy. Tak nevidím proč by jí měli být ušetřeni čtenáři mého blogu. Pamatujte si, kdykoliv uvidíte nějakou čtyř/pěti/osmicípou sněhovou vločku - Charlymu by se to nelíbilo, neb je to zobrazení nekonzistentní s realitou!

1 komentář:

  1. "I během svého krátkého koketování se psaním fantasy jsem se snažil
    vymyslet systém magie, který měl nějakou vnitřní konzistentnost a logiku"
    - to mi připomíná moje vlastní pokusy se psaním. Ať už vymyslím na první pohled jakkoliv skvělý příběh, nikdy nedokážu vypilovat detaily tak, aby všechno dávalo smysl, takže z toho nakonec nikdy nic není.

    OdpovědětVymazat