neděle 4. srpna 2013

Devatero řemesel: Řemeslo čtvrté, zahradník.

Vyplním trochu čas jedním řemeslem, které mi momentálně zabere hodně času - péče o zahradu. Myslím, že by se dalo s klidem říci, že mám zahradu větší než malou. Nepěstuji na ní ovšem jen bonsaje, nechávám na ní růst kdeco, užitkového i okrasného (zatím spíše chaoticky).

Občas mi na zahradě vyraší nějaká ta chráněná či ohrožená rostlina, kterou pak velmi opatrně obcházím. Nejsem si tak docela jist, co si v tomto ohledu myslet o jestřábníku oranžovém. Někde se o něm píše, že je to ohrožená rostlina, někde, že je invazivní plevel. Každopádně se mi líbí a na zahradě se mu místy docela daří, takže ho nechávám v klidu žít a dělat si svoje. Což spočívá v tom, že si roste a vypadá hezky, zejména v horkém suchém létě jako je to letošní, sucho zdá se jestřábníkům svědčí.

Na jaře potěší oko skromná sněženka, a o pár týdnů později neskromný plnokvětý narcis. Sněženky mám obzvláště rád - jsou pro mne každoročně prvním signálem, že končí zima a já se mohu pomalu konečně zase těšit na teplejší počasí a budu moct zase vylézt z domu. Lyžování konkrétně a sporty obecně mi nikdy neučarovaly - jako dítě jsem byl hodně nemocný, takže jsem se sportování moc věnovat nemohl. A už vůbec ne v zimě - jsem hubený jako drát do betonu, takže je úplně jedno, jak moc se navleču, stejně rychle prochladnu. A korunu tomu nasadili na gymnáziu, na povinném lyžařském výcviku, kdy mne, coby totálního začátečníka, vzali na běžkařskou tůru po hřebenech Krkonoš. Na tůře nás zastihla sněžná bouře, málem jsem tam zdechl a lyžařský výcvik tak ve mě vypěstoval velmi, velmi silné emoce ohledně lyžování - ovšem nikoliv ty, které byly zamýšleny. Takže v zimě jsem odsouzen k tomu zůstat uvnitř a snažit se zabavit, jak to jde - což moc nejde.

Nejen krásou živ je člověk, ale krása a užitek si nemusí v žádném případě protiřečit. Krása květů třešně a jabloně patří rovněž k (byť krátce trvajícím) radostem jara, při pohledu z dálky i při pohledu z blízka. Radostem, které některé roky o pár měsíců později přinesou hmatatelný a měřitelný užitek ve formě ovoce. Letos je třešní málo a jsou nekvalitní, protože právě v době květu prakticky nonstop chcalo jak při potopě světa. To by mne tolik netrápilo, protože třešně já stejně nerad. Že letos nebudu mít ale vůbec žádná jablka, už druhý rok za sebou, to mne docela nakrklo. Pochlubit se tak musím fotem úrody starým více než dva roky, kdy se poštěstilo - strom vysoký necelé dva metry nám dal několik desítek kilogramů jablek, musel jsem větve podpírat prkénky, aby se nezlomily. A to jsem jablka celé léto poctivě probíral - červavá či jinak nekvalitní jablíčka jsem konstantně odtrhával a vyhazoval. Strom totiž dokáže vyprodukovat pouze omezenou masu ovoce, takže nechat na něm příliš mnoho jablek nemá smysl - více ovoce by to nebylo, bylo by to pouze více kusů menších a méně kvalitních.

I čistě užitkové rostliny někdy překvapí, jako například loňský rok. Stogramovou jahodu jsem viděl poprvé v životě, stejně tak jako devítisetgramový brambor - hranolky pro celou rodinu z jedné hlízy. Na fotce to nevypadá nic moc, i když je v obrázku pro měřítko kočka, ale skutečně ten brambor vážil téměř kilo. Platí-li, že čím blbější sedlák, tím větší brambory, tak můj otec a já musíme být tupější než olověná kudla. Mám ovšem podezření, že to má spíše souvislost se správným a přiměřeným používáním hnojiv, zálivky a postřiků proti houbovým onemocněním. Navzdory tomu jsou samozřejmě všechny produkty z naší zahrady "BIO" a "organické" a "přírodní" protože jakýkoliv rostlinný materiál je bio, organický a přírodní  a mě je úplně jedno, že tato označení v současné době používají new age ignoranti naprosto chybně a společnost i legislativci jim jejich bláboly a znásilnění jazyka žerou. Co se mě týče, když si někdo myslí, že je rozdíl mezi živinami z rostliny ošetřované postřiky a hnojivy a z rostliny vypěstované s násobně větším úsilím bez použití postřiků a hnojiv, měl by se vrátit do školy a projít si chemii a biologii znovu od první třídy dále.

Co se postřiků týče, šetříme jimi, protože mohou samozřejmě škodit ekosystému zahrady, používají-li se příliš, příliš koncentrované či v nevhodnou dobu, mohou se místo rozložení akumulovat na povrchu nebo i ve tkáních rostlin atp. Nicméně když se používají správně a přiměřeně, jejich vliv na výslednou úrodu je rozhodně nezanedbatelný a není žádný objektivní důvod z nich mít panickou hrůzu. A není nutné vždy vydávat za ně peníze. Bratranec se teď při návštěvě divil, proč mám na zahradě neposekaná místa. To jsou místa, kde rostou kopretiny - ty potvory se nedaří přesvědčit, aby rostly tam, kde by nepřekážely, ovšem chci je na zahradě mít z toho prostého důvodu, že postřik z ca. deseti rostlin rozmixovaných v litru vody s troškou mýdla je velmi účinný insekticidní postřik, který funguje i proti vlnatkám. A je to samozřejmě stoprocentně bio, organický a přírodní JED, který je třeba používat opatrně a jen je-li potřeba. Abych ho nemusel používat zbytečně často, pavouci mají u mě na zahradě pré - je-li to možné, pavučiny se neničí a pavouci nezabíjejí. Chytnu-li pavouka ve vaně, vyhodím ho ze dveří živého. Zahrada je sice umělý ekosystém, ale je to ekosystém, a tudíž v něm musí být i predátoři.

Je to banální řemeslo, kterému se věnuje půlka národa. Ale jsou k němu hezké obrázky...

7 komentářů:

  1. "na gymnáziu, na povinném lyžařském výcviku, kdy mne, coby totálního začátečníka, vzali na běžkařskou tůru po hřebenech Krkonoš. Na tůře nás zastihla sněžná bouře, málem jsem tam zdechl "
    Ta představa - celá třída se dobře baví zatímco malý Charly bojuje o život...:D

    OdpovědětVymazat
  2. Myslím, že bych měla mít základní znalosti chemie i fyziologie rostlin, ale nepřipadá mi moc žůžový jíst něco, co je stříkané pesticidy. Něco mi uniká, nebo ne každej postřik proti škůdcům je hned pesticid?

    OdpovědětVymazat
  3. Některé pesticidy - jako například právě onen postřik z kapradin - se velmi rychle rozloží. Co se nerozloží, opláchne déšť. Co neopláchne déšť, opláchnu já, neb mám ve zvyku zeleninu i ovoce před konzumací umýt.


    A nějaká pidirezidua co možná zbydou jsou prakticky neškodná - jak uř pravil Paracelsus, jed od léku odlišuje pouze podávané množství. Proto se postřiky mají používat přiměřeně, v dávkách, intervalech a koncentraci, jež doporučuje výrobce.

    OdpovědětVymazat
  4. No, ve skutečnosti to bylo asi spíš podle scénáře "skoro nikdo se nebaví, spíše jsou nasraní, a Charly bojuje o život". Nevybavuji si, že by si onen výlet následně někdo z těch, co je bouře zastihla na Kozích hřbetech, pochvaloval, a to včetně učitelů. Možná si to někdo užíval, je mi to ale taky docela fuk.

    Kdybych tenkrát skutečně zdechnul vyčerpáním a prochladnutím, učitelé by po právu skončili v base, protože to, co udělali, bylo těžce nedomyšlené - kulantně řečeno.

    Upřímně, lyžaři ať si vyserou voko. Když někoho baví přivázat si kusy dřeva na nohy a jít mrznout a riskovat úraz s vysokým rizikem trvalých následků a smrti, at si to užije do sytosti. Ale cpát to ostatním proti jejich vůli je zhůvěřilost.

    Na rozdíl od plavání je lyžování úplně zbytečná dovednost s absolutně nulovou užitkovostí. Nechápu, co za zmrda kdy přišlo s myšlenkou povinného lyžařzského výcviku. Kdyby někdo navrhl dát do osnov povinný bunjee jumping nebo rafting, klepali by si lidi na čelo, ale povinné lyžování je z nějakého důvodu OK.

    OdpovědětVymazat
  5. Je z kopretin, nebo kapradin? Su z toho blbá... jinak jsem čekala nějakou koupenou chemii, jestli to stříkáš jenom nějakýma kapradinama/kopretinama, tak tam chápu, že se to rozloží a pokud se to nepřehání z množstvím, je to ok :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Z kopretin.


    Ale používám i komerční přípravky. Proti houbovým onemocněním jako je plíseň bramborová a puchrovitost švestek nic jiného než komerční fungicidy nezabírá

    OdpovědětVymazat