čtvrtek 26. července 2012

Býval jsem blogger jako ty - a pak jsem dostal šípem do kolena.

Kdo pochopí parafrázi z titulu, pochopí, proč posledních čtrnáct dní na blogu nic nepřibylo. Nepíši, valně nečtu a obecně moc neinterfetuji, i když u počítače sedím pořád. Neřád. Takže zase jenom malá vsuvka (k serióznímu článku se ale taky někdy zase dostanu, žádné obavy, nekonečno nebude čekat do nekonečna).

Před čtrnácti dny mne navštívil kamarád z Moravy. On už je tedy spíše kamarád z Ameriky, což je také důvod toho, proč jsme se dlooouho neviděli. Nicméně, jak už to u moravanů bývá, přivezl mi obligátní láhev čističe na okna, co se mu tam říká "Slivovice". Žádná sériová výroba, žádné slivke s chlebových kvasnic pro Pražáce, ale já stejně radši Okenu, takže to budu muset někomu dát, z tohohle kašlu už jenom z pohledu na láhev, radši ani nechci do zjišťovat, co by se mnou udělaly čisté výpary, ještě by mi slezly vousy. A to prej to některý lidi i pijou!

Samozřejmě jsme prokecali celý večer, a jedno z nahozených témat souvisí okrajově i s blogem. On totiž nevážil cestu pře okeán jenom proto, aby mi potřásl pravicí a popil se mnou nealko pivo. Nacházel se v evropských končinách, protože se mu vdávala sestra. A jak jsme se tak bavili, přišlo na přetřes i náboženský zápal jeho početného moravského příbuzenstva. A jedna taková pošahaná tetka neměla nic lepšího na práci, než poslat jako svatební dar - bibli.

Což vyvolalo v kamarádovi oprávněný hněv. Tetka moc dobře věděla, že tahle větev rodiny už se od církve distancuje a že recipienti daru jsou ateisté. A přesto i tuto příležitost využila ne k tomu, aby projevila vstřícnost, lásku a pochopení nějakým smysluplným darem, ale k tomu, aby zkusila "nenápadně" vnucovat svou pověru jiným.

A to je jedna z věcí, kde se opět náboženství protíná s duševními poruchami, konkrétně obsedantními kompulzemi.

Mě náboženství hodně zajímá a neberu si servítky. I v práci, když to přijde na přetřes (a díky povinným dementním katolickým svátkům v nejnevhodnější dobu to občas na přetřes přijde) vypustím z úst fráze, které by mi někdo mohl otlouct o hlavu. Ale - a to je ten rozdíl - vždy beru ohled na kontext. Vždy beru v potaz před kým co říkám, kdy a jak a kdy je lepší držet kušnu. Než řeknu, že kněží jsou průvod šašků v sukních a s trapnými kloboučky na hlavě, vysonduji si, jaký názor má ten, komu to říkám.

Tedy mám asi určitou vadu osobnosti, která mi značně ztěžuje i říkání tzv. bílých lží (ačkoliv ten koncept racionálně zcela chápu), takže když jsem byl nucen strávit den v kostele, protože se kamarád ženil s katoličkou, tak ze mě za ten den sice vypadlo pár "nevhodných" prohlášení, ale v kostele jsem mlčel a nerušil a faráři jsem do cvoků nevynadal a sám jsem debaty vedoucí k těm sporným výrokům neinicioval.

Nikdy by mne nenapadlo darovat párku křesťanů z příbuzenstva jako svatební dar Dawkinsovo "The God Delusion" nebo Hitchensovo "God Is Not Great - How Religion Poisons Everything" (ledaže by někdy v předchozích konzervacích vyjádřili explicitní přání ty knihy číst). Nikdy by mne nenapadlo stoupnout si před kostel při mši nebo k pašijovému průvodu či tomu jejich čarování se sušenkami minulý měsíc a hulákat proateistická hesla. Nikdy by mne nenapadlo obcházet lidi a cpát jim do schránek či za stěrače letáčky neinformovaně (a dokonce ani fundovaně) kritizující bibli/korán. Nikdy by mne nenapadlo prezentovat dětem nepodložené nesmysly jako absolutní pravdy.

A přesto se všemi těmito záležitostmi jsem se v míře větší než malé setkal u věřících osobně i zprostředkovaně. Žádné z výše uvedených společenských faux pas není náboženství - kterémukoli - cizí (a ani se nepokoušejte v komentářích zmiňovat budhismus, jako by to bylo magické slůvko, nebo se ze mě stane berserkr, protože i budhismus má své teokraty a fanatiky motivované jen a pouze náboženstvím). Náboženství je skutečně principielně obsese, a vypěstování této obsese v lidech je jedním z jeho primárních cílů. A pak namnoze i jinak zcela normální a slušní lidé se jen a pouze na základě této vypěstované obsese chovají jako sociální paka a cítí nutkání tu obsesi cpát jiným. A tím se kruh uzavře a pověra koluje dál a dál a otravuje další a další mysli.

7 komentářů:

  1. Zajímavé. Stalo se mně to také (dar Bible, ač dárce věděl, že jsem ateista). Takže to zřejmě nebude žádná výjimečná věc.
    Svůj pocit (a velmi dobře si na něj v této souvislosti pamatuju) bych ale nenazval oprávněným hněvem, ale spíš silným pocitem trapnosti až pachuti, protože jsem si hned uvědomil, že ten dárce takto vědomě obdaroval nikoli mě, ale především sám sebe (on musel mít úžasný pocit vlastní spokojenosti z toho, že opět splnil své "poslání" věřícího - ukázat touto formou zbloudilé ovečce cestu k jediné a té správné Pravdě).
    Myslím, že přitom všem vůbec nehrálo roli ani to, že já už doma Bibli mám (a taky Korán a další náboženské knihy) a že už dávno bych sám věřícím byl, kdybych z obsahu těchto knih zjistil, že věřit je důvodné.
    Ale možná, že je to nějakou "běžnou praxí" a že se Biblí obdarovávají i samotní věřící mezi sebou ....

    OdpovědětVymazat
  2. Existuje množství náboženství, která se nevnucují ostatním. Buddhismus ani tak ne, ten ostatně patří k misijním náboženstvím, ale prakticky všechna náboženství kmenová či etnická. S většinou se člověk v Evropě nesetká, ale jedno z nich patří do "velké trojky" abrahámovských náboženství - judaismus. To jen tak pro upřesnění.

    OdpovědětVymazat
  3. Asi jsem natvrdlý. Kdybych daroval řekněme Epos o Gilgamešovi nebo Ovidiovy Proměny, tak bych byl co? Jde o náboženská díla par excellence. A nebo, kdybych daroval Starý a Nový Zákon čistě jako literaturu? Čtení bible z přemýšlivého člověka křesťana neudělá (a tak mně napadá, proč vlastně křesťana? Většina bible je židovská), to z něj udělá až nátlak okolí.
    A kdyby mi někdo daroval šestidílné vydání Bible kralické, vůbec bych se nezlobil, mám rád staré tisky.

    OdpovědětVymazat
  4. 5íkáte že jsete natvrdlý, a já neoporuji této pasivně-agresivní snaze preventivní asertivitu. Protože jste natvrdlý - evidentně nechápete, která bije. Přečtěte si to znovu. A nastuduje si význam slova "kontext".

    Že nábožensky zapálená tetka ateistům při příležitosti svatby věnuje bibli "jenom jako literaturu" je interpretace jejího chování tak odtržená od reality, že ji už nelze ani považovat za aplikaci principu charity, ale za blbost. Nebo, jako je to zřejmě ve vašem případě, za hledání výmluv pro její hloupé a necitlivé chování. Na to jsou apologetici náboženství kádři.

    MImochodem, co vy máte a nemáte rád, není direktivou pro ostatní a je mi to úplně víte kde. Nechápete, o čem článek je a plácáte tady úplně irelevantní blbosti.

    Já nesnáším lyžování. Všichni moji známí a příbuzní to ví. Kdyby mi někdo daroval lyže ve snaze mne donutit s ním sdílet jeho koníčka, taky byste jeho chování hájil na základě toho, že (dejme tomu) máte rád a sbíráte lyže různých výrobců?

    Pokud se rozhodnete dále komentovat, vyviňte alespoň elementární úsilí a zamyslete se nad tím, co čtete - a co chcete napsat.

    OdpovědětVymazat
  5. Nevím, kdo jste, a je tudíž velmi pravděpodobné, že my dva jsme se nikdy neviděli. A i kdyby ano, moje setkání s nábožensky založenými lidmi, při nichž náboženství přijde na přetřes, by se za rok dala spočítat na prstech jedné ruky. S ohledem na to by mne zajímalo, odkud víte, jaké je moje "obvyklé chování v přítomnosti nábožensky založených lidí". Pokud chcete psát pohádky, s tímhle K. J. Erbena nepřekonáte.

    Co se týče internetu - ani jednou v životě jsem nevstoupil na žádný křesťanský blog, web či forum a nezačal tam ostatním vnucovat cokoliv. Nejblíže tomuto by mohlo být těch pár komentářů, jež jsem nechal na kojotově blogu, a to s hodnou velkou dávkou fantazie a misreprezentace toho, co jsem napsal. A možná dva-tři komentáře, jež jsem nechal na youtube u kreacionistických blábolů, jež ale stejně neprošly moderací.

    Z této izolované události nevyvozuji žádný obecný závěr, a tudíž se nedopouštím dicto simpliciter. Pouze používám tuto izolovanou událost pouze coby konkrétní, osobní ilustraci toho, proč je závěr - jejž jsem vyvodil, a udržuji, na základě mnohem širšího spektra poznatků z historie dávné i nedávné - podle mého platný.


    Každé náboženství blbne lidem hlavu a velké množství z takto zblblých lidí to vnucuje ostatním. Když ne cizím, tak minimálně alespoň příbuzným. Nikde neříkám, že jsou takoví všichni věřící.



    Pokud s tímto závěrem máte problém, je mi to fuk. Množství poznatků tento závěr podporujících je tak veliké, že jej prakticky nejde vyvrátit.

    OdpovědětVymazat
  6. Díky za odpověď.
    Co se týče Vaší otázky, respektive toho, co by Vás zajímalo, jak jsem psal, vycházel jsem z Vašeho příspěvku, v němž jste uvedl, že své názory nábožensky založeným lidem nevnucujete, viz

    :"Mě náboženství hodně zajímá a neberu si servítky. I v práci, když to přijde na přetřes (a díky povinným dementním katolickým svátkům v nejnevhodnější dobu to občas na přetřes přijde) vypustím z úst fráze, které by mi někdo mohl otlouct o hlavu. Ale - a to je ten rozdíl - vždy beru ohled na kontext. Vždy beru v potaz před kým co říkám, kdy a jak a kdy je lepší držet kušnu. Než řeknu, že kněží jsou průvod šašků v sukních a s trapnými kloboučky na hlavě, vysonduji si, jaký názor má ten, komu to říkám"

    nebo "Tedy mám asi určitou vadu osobnosti, která mi značně ztěžuje i říkání tzv. bílých lží (ačkoliv ten koncept racionálně zcela chápu), takže když jsem byl nucen strávit den v kostele, protože se kamarád ženil s katoličkou, tak ze mě za ten den sice vypadlo pár "nevhodných" prohlášení, ale v kostele jsem mlčel a nerušil a faráři jsem do cvoků nevynadal a sám jsem debaty vedoucí k těm sporným výrokům neinicioval."

    Interpretoval jsem tyto výroky tak, že se jedná o popis Vašeho jednání při příležitostech, kdy se dostanete do kontaktu s nábožensky založenými lidmi. Omlouvám se za dezintepretaci, prostě jsem nepochopil, že jste těmito výroky říkal, nebo popisoval něco jiného, nebo že se případně nejednalo o popis Vašeho reprezentativního chování v takových situacích.

    Můj hlavní omyl pak byl v tom, že jsem příspěvek chápal jako argumentační linii, kdy uvedená fakta jsou dostatečnými prvky obecnějšího závěru. Díky i za Váš komentář, pomocí nějž jsem si uvědomil, že ne každý "ateistický" příspěvek musí být od základu vybudovaným řetězem logických úvah, ale může jít prostě jen o ilustrativní uvedení příkladu dokládajícího již dříve vyvozený nebo i evidentně platný závěr.

    OdpovědětVymazat
  7. Jedná se o popis mého chování při příležitostech, kdy se dostanu do kontaktu s náboženskými lidmi a náboženství přijde na přetřes.


    Nevyhledávám ale s nábožensky založenými lidmi spory a tyto debaty obecně neiniciuji. Snažil jsem se to v článku říct dost jasně. A upřímně řečeno, teď nevím, jestli jste sarkastický nebo jestli mluvíte vážně.


    A samozřejmě že blogový post nemůže vždy za všech okolností být argumentační linií obsahující všechna potřebná fakta pro vytvoření postulovaného závěru. To bych musel napsat jeden blogový post dlouhý miliony slov.

    OdpovědětVymazat