středa 25. května 2011

Řádný zdělání

Nezřídka se setkávám s názorem, že vzdělání je k ničemu a školy by snad bylo lepší i zrušit, nebo alespoň z osnov ledacos vyhodit, protože stejně 99% toho, co se tam člověk naučí, nakonec zapomene a stejně v životě nevyužije. A nikdy mne nepřestane nesmírně udivovat, že tento názor občas (občas i častěji) prezentují lidé, kteří mají vzdělání velmi vysoké v obou významech toho slova - už jsem ho slyšel od tak různorodé řady lidí, že si dohromady před a za jména psali v různých zkratkách snad celou abecedu.

Především je nutno podotknout, že je pravda, že většinu toho, co se kdy naučíme, zapomeneme. Rovněž nelze nic namítat proti tomu, že většinu školního učiva v životě nevyužijeme. Obojí jsou poměrně snadno ověřitelné fakty, které potvrdí opravdu snad každý od popeláře v Hranicích u Aše po rektora Ostravské Univerzity.

Podívejme se tedy na anatomii argumentu v jeho co nejjednodušší možné formě bez obezliček:
Premisa 1 - Většinu vzdělání každý zapomene.
Premisa 2 - Většinu vzdělání nikdo nevyužije, i kdyby nakrásně nezapomněl.
Závěr - Většina vzdělání není potřeba a nemusí se ve školách učit.

Vypadá to neprůstřelně a těžce logicky. Koneckonců, premisy jsou pravdivé, proč by tedy neměl být pravdivý závěr?

Tak především se jedná o deduktivní logický klam a dicto simpliciter. Ze dvou obecných premis platících pro většinu je vyvozován závěr platící pro všechny. A jako takový je kompletně bunkumratata. Ovšem vysvětlit proč není až tak jednoduché, zejména někomu, kdo si ho už léta hýčká a rozvíjí jeho nejrůznější racionalizace. Přesto se o to pokusím.

Za prvé nelze vidět do budoucnosti. Fakt to nejde. I když si kdekdo v patnácti myslí, že ví, co bude dělat ve třiceti, a i když si kdekdo v padesáti myslí, že ví, co je nejlepší pro jeho děti, myslet není vědět a do budoucnosti prostě nevidíme. Do budoucnosti lze udělat pouze obecnou a většinou nepřesnou předpověď k většímu celku, nikoliv ke konkrétnímu jedinci. A v tom spočívá právě jádro pudla. Lze na základě zkušenosti správně předpovědět, že většina lidí zapomene či nevyužije většinu školského vzdělání. Co ale předpovědět v žádném případě nelze, je co konkrétně konkrétní osoba zapomene/nevyužije.

Protože jenom v České republice žije deset milionů lidí a konají na desetitisíce různých povolání. Každé povolání má různé nároky na šíři a hloubku vzdělání - jsou povolání vyžadující znalosti mikroskopické, i povolání požadující znalosti mikroskopicky přesné, jsou povolání vyžadující obecný přehled i povolání vyžadující úzkou specializaci. Přičemž znalostní požadavky různých profesí napříč populací pokrývají prakticky veškeré lidské vědění.

Za druhé lidé se liší už od narození a ne každý je schopen vstřebat a využít stejné vzdělání ve stejné míře. Ovšem zjistit, co kdo vstřebá a jak dobře to využije, lze jen tak, že se mu to zkusí nacpat stylem sežer nebo se udav. Neexistuje jiný způsob, jak zjistit, kdo bude dobrý matematik, než učit děti matematiku a známkovat je (popřípadě jinak třídit podle kvality výkonu). Je to neefektivní, je to zdlouhavé, ale lepší cesty není (i když určitou efektivizaci tohoto systému přeci jen tvoří rozdělení školství na základní, střední a vysoké, kdy se v každém stupni vyčlení ti, pro něž by vyšší vzdělání bylo zjevnou ztrátou času, přičemž se opět s každým stupněm vzdělání specializuje právě s ohledem na to, v čem byl kdo jak dobrý).

A proto je nutné mít co nejdetailnější osnovy to jde, proto je nutné snažit se dětem ve školách nacpat do hlavy co největší množství vědomostí z co nejširšího záběru. Proto je dobré mít různé maturity, zkoušky, diplomy a certifikáty a psát si srandovní zkratky před jména a za ně - protože bez celé té šarády by budoucí atomoví inženýři mohli dělat tak akorát ty zametače a pomalu bychom se mohli vrátit na stromy. K čemuž už tak možná spějeme.

Žádné komentáře:

Okomentovat