čtvrtek 26. července 2012

Býval jsem blogger jako ty - a pak jsem dostal šípem do kolena.

Kdo pochopí parafrázi z titulu, pochopí, proč posledních čtrnáct dní na blogu nic nepřibylo. Nepíši, valně nečtu a obecně moc neinterfetuji, i když u počítače sedím pořád. Neřád. Takže zase jenom malá vsuvka (k serióznímu článku se ale taky někdy zase dostanu, žádné obavy, nekonečno nebude čekat do nekonečna).

Před čtrnácti dny mne navštívil kamarád z Moravy. On už je tedy spíše kamarád z Ameriky, což je také důvod toho, proč jsme se dlooouho neviděli. Nicméně, jak už to u moravanů bývá, přivezl mi obligátní láhev čističe na okna, co se mu tam říká "Slivovice". Žádná sériová výroba, žádné slivke s chlebových kvasnic pro Pražáce, ale já stejně radši Okenu, takže to budu muset někomu dát, z tohohle kašlu už jenom z pohledu na láhev, radši ani nechci do zjišťovat, co by se mnou udělaly čisté výpary, ještě by mi slezly vousy. A to prej to některý lidi i pijou!

Samozřejmě jsme prokecali celý večer, a jedno z nahozených témat souvisí okrajově i s blogem. On totiž nevážil cestu pře okeán jenom proto, aby mi potřásl pravicí a popil se mnou nealko pivo. Nacházel se v evropských končinách, protože se mu vdávala sestra. A jak jsme se tak bavili, přišlo na přetřes i náboženský zápal jeho početného moravského příbuzenstva. A jedna taková pošahaná tetka neměla nic lepšího na práci, než poslat jako svatební dar - bibli.

Což vyvolalo v kamarádovi oprávněný hněv. Tetka moc dobře věděla, že tahle větev rodiny už se od církve distancuje a že recipienti daru jsou ateisté. A přesto i tuto příležitost využila ne k tomu, aby projevila vstřícnost, lásku a pochopení nějakým smysluplným darem, ale k tomu, aby zkusila "nenápadně" vnucovat svou pověru jiným.

A to je jedna z věcí, kde se opět náboženství protíná s duševními poruchami, konkrétně obsedantními kompulzemi.

Mě náboženství hodně zajímá a neberu si servítky. I v práci, když to přijde na přetřes (a díky povinným dementním katolickým svátkům v nejnevhodnější dobu to občas na přetřes přijde) vypustím z úst fráze, které by mi někdo mohl otlouct o hlavu. Ale - a to je ten rozdíl - vždy beru ohled na kontext. Vždy beru v potaz před kým co říkám, kdy a jak a kdy je lepší držet kušnu. Než řeknu, že kněží jsou průvod šašků v sukních a s trapnými kloboučky na hlavě, vysonduji si, jaký názor má ten, komu to říkám.

Tedy mám asi určitou vadu osobnosti, která mi značně ztěžuje i říkání tzv. bílých lží (ačkoliv ten koncept racionálně zcela chápu), takže když jsem byl nucen strávit den v kostele, protože se kamarád ženil s katoličkou, tak ze mě za ten den sice vypadlo pár "nevhodných" prohlášení, ale v kostele jsem mlčel a nerušil a faráři jsem do cvoků nevynadal a sám jsem debaty vedoucí k těm sporným výrokům neinicioval.

Nikdy by mne nenapadlo darovat párku křesťanů z příbuzenstva jako svatební dar Dawkinsovo "The God Delusion" nebo Hitchensovo "God Is Not Great - How Religion Poisons Everything" (ledaže by někdy v předchozích konzervacích vyjádřili explicitní přání ty knihy číst). Nikdy by mne nenapadlo stoupnout si před kostel při mši nebo k pašijovému průvodu či tomu jejich čarování se sušenkami minulý měsíc a hulákat proateistická hesla. Nikdy by mne nenapadlo obcházet lidi a cpát jim do schránek či za stěrače letáčky neinformovaně (a dokonce ani fundovaně) kritizující bibli/korán. Nikdy by mne nenapadlo prezentovat dětem nepodložené nesmysly jako absolutní pravdy.

A přesto se všemi těmito záležitostmi jsem se v míře větší než malé setkal u věřících osobně i zprostředkovaně. Žádné z výše uvedených společenských faux pas není náboženství - kterémukoli - cizí (a ani se nepokoušejte v komentářích zmiňovat budhismus, jako by to bylo magické slůvko, nebo se ze mě stane berserkr, protože i budhismus má své teokraty a fanatiky motivované jen a pouze náboženstvím). Náboženství je skutečně principielně obsese, a vypěstování této obsese v lidech je jedním z jeho primárních cílů. A pak namnoze i jinak zcela normální a slušní lidé se jen a pouze na základě této vypěstované obsese chovají jako sociální paka a cítí nutkání tu obsesi cpát jiným. A tím se kruh uzavře a pověra koluje dál a dál a otravuje další a další mysli.

Žádné komentáře:

Okomentovat