sobota 9. června 2012

A teď o něčem úplně jiném...

Dnes jsem při pochůzce internetem narazil na velmi zajímavý exemplář vadného argumentu. Podíval jsem se do výpisů návštěv blogu, abych se podíval, copažeto se můj poslední článek vyšplhal ve čtenosti během pouhého týdne od svého publikování až na čelní místo. A to mne dovedlo až na mně do té doby neznámou stránku i-Ateismus.cz, konkrétně do knihy návštěv. Jakýsi Danner tam exceluje v klasické debatní taktice křesťanů (zejména kreacionistů) - totiž sype z rukávu polopravdy promíchané s nesmysly tak rychle a v takové spletenici, že je prakticky nemožné mu cokoliv vyvrátit - dříve, než je dořešena jedna záležitost, vytáhne si ze zadnice další tři-čtyři buď nové, nebo pouze reformulované starší záležitosti, a debatu tak v podstatě znovu "zamíchá" do začátku. A celou dobu předstírá, že žádný z jeho argumentů nebyl vyvrácen.

Této debatní falši se říká Gish Gallop - česky bych to pojmenoval Gishova Kecapáda - a můj pocit po kurzorním čtení debaty v knize návštěv na i-Ateismus.cz je, že to Dannerovi prochází. On má evidentně sám pocit, že debatu "vyhrává" - ostatně, hledání pravdy jeho cíl evidentně není, on pravdu "zná" - a jeho oponenti ztrácejí nervy. Je jediný způsob, jak se bavit s tímto typem kecala - buď ho donutit, aby mluvil k jedné konkrétní věci a neměnil neustále téma, nebo ho zabanovat (čili se s ním nebavit vůbec). Bohužel, jiná forma není možná, protože snažit se odpovídat na záplavu nesmyslů, jimiž zahlcuje debatu, vede k nekonečnému plácání jater, v němž se jakýkoliv validní argument jednoduše ztratí v moři spamu. Tímpádem člověk používající Gishovu Kecapádu nedodržuje elementární pravidla vedení debaty a sám se tím diskvalifikuje a nezasluhuje respekt ani slušné zacházení.

Jak už je typické, Gishova Kecapáda i v tomto případě obsahuje celou řadu logických klamů - zejména jsem si všiml uzenáčů, ad nauseam a určitě jsou tam i další. Ovšem na stránce 17, jsem narazil na exemplární příklad jednoho logického klamu, k němuž mi pro článek už dlouho chyběl nějaký zajímavý vzorek na pitvu, ačkoliv jsem ho už sem tam zmínil. Nejprve tedy citace mnou rozebíraného textu.
9.) Vemte si -evoluce tvrdí, že svět vznikl náhodou. Jestliže je ale nekonečný vesmír, znamená to, že je také nekonečně možností, jak se mohly´ve vesmíru vyvynout organismy. Tedy i možnost, že se vytvořili mimozemšťané, kteří by byli schopni se k nám transportovat a informovat nás o sobě. Tedy přesně řečeno nekonečno takových možností. Tedy 100%, že se tato možnost stane, pokud svět vznikl náhodou. Ale vzhledem k tomu, že se tak nestalo, je 100%, že svět náhodou nevznikl.
Tedy, jak už to u kreacionistů a jiných nevzdělanců bývá, jen tento jeden jediný odstaveček obsahuje hned celou řadu argumentačních chyb, tou nejvíce do očí bijící je ovšem deduktivní logický klam non sequitur. Non sequitur je jakýsi praotec logických klamů, většina z nich jej v nějaké skryté nebo zjevné podobě obsahuje. Ve své nejčistší formě se jedná o sylogismus v němž závěr nevychází z výchozích premis. A to je i tento případ, ačkoliv se jedná o sylogismus vícevrstvý.

Nejprve si vypišme primární premisy obsažené v tomto argumentu, a to jak ty skryté, tak ty zjevné:
  1. Vesmír je nekonečný.
  2. V nekonečném vesmíru náhodné události s nenulovou pravděpodobností nastanou nekonečněkrát.
  3. Pravděpodobnost vzniku světa (planety země?) a života obecně je nenulová.
  4. Pravděpodobnost vzniku inteligentního života je nenulová.
  5. Je možný mezihvězdný/mezigalaktický transport.
  6. Pravděpodobnost objevení technologie pro mezihvězdný/mezigalaktický transport inteligentním životem je nenulová.
Z těchto primárních premis vyvozuje argumentující mezi závěr, jež mu dále slouží coby sekundární premisa.
  • Ve vesmíru vzniklo nekonečně mnoho inteligentních životů schopných mezihvězdného transportu.
 Z této sekundární premisy je vyvozován závěr
  • Při nekonečném množství inteligentních životů ve vesmíru schopných mezihvězdného transportu by nás musel nějaký život navštívit. Protože nás ale žádný nenavštívil, některá primární premisa sylogismu musí být chybná. A to je konkrétně premisa třetí. Ergo svět nemohl vzniknout náhodou, ale musel být stvořen.
Což je chyba v úvaze, z argumentu nic takového nevyplývá, a to z vícero důvodů.

Například Danner zcela ignoruje možnost, že je chybná jeho první primární premisa, totiž nekonečnost vesmíru. Nebo premisa pátá. Ve chvíli, kdy sylogismus počítá s konečným vesmírem, jeho argument se zhroutí už u sekundární premisy, která je automaticky zneplatněna. Ale i garantujeme-li validitu první premise, totiž nekonečnost vesmíru, je vyvozený závěr chybný, protože autor zjevně neumí zacházet s nekonečnem. Ohánět se v argumentaci nekonečnem je velmi ošemetná záležitost, neboť nekonečno není jen jedno, nekonečna nejsou všechna stejně velká a bez důkladné průpravy není žádný lidský mozek připraven s nekonečnem správně zacházet.

Nekonečný vesmír s nekonečným množstvím planet a nekonečným množstvím civilizací schopných mezigalaktického cestování znamená totiž nekonečně mnoho kombinací nekonečně mnoha proměnných. Všechno, co se může stát, se také musí nekonečně mnohokrát stát - tudíž musí vzniknout i nekonečně mnoho civilizací, které nikdy nikdo nenavštíví. A protože nás (zatím, zřejmě a zjevně) nikdo nenavštívil, jediný logický závěr, který z tohoto sylogismu lze vyvodit je, že naše planeta Země je jednou z onoho nekonečna takovýchto smolařů.

Nejúsměvnější na celém tomto vadném argumentu je v konečném důsledku to, s jakým sebevědomím je prezentován. Skutečně se jedná o exemplář Dunning-Krugerova efektu, jak nakonec na straně 55 konstatuje jeden z čtenářů tohoto blogu. Tento efekt ovšem v té debatě je prezentován oběma konci spektra, alespoň z počátku - totiž není tam jen sebevědomý laik meloucí úplně z cesty jakoby byl hlava pomazaná a držitel světového poháru za chytrost. Jsou tam inteligentní lidé, kteří při své argumentaci vycházejí z toho, že tento sebevědomý laik je alespoň v principu schopen chápání logiky a počtu pravděpodobnosti, jež jim připadají elementární, ale jež jsou ve skutečnosti dosti pokročilé - a až s postupem času je vidět jejich rostoucí frustrace z toho, že tomu tak zjevně není a jak si uvědomují, že se pokouší bavit rozumně s někým, kdo nemá rozum.

Na každý pád Dunning Krugerův efekt v konečném důsledku trefil i mne - svůj předchozí článek, který měl na poměry mého miniblogýsku nebývalý úspěch, jsem měl více než rok a půl rozepsaný. Nechtělo se mi ho dopsat a nemohl jsem se odhodlat ho publikovat, protože jsem měl pocit, že "to přeci bude každý znát". A ejhle, ono ne. A to jsem věděl, jak nesmyslný pocit "to každý zná" je.

Žádné komentáře:

Okomentovat